Být viděn
Informace zde uvedené nepředstavují zdravotní poradenství nebo nejsou poskytovány lékaři a nelze je za takové považovat nebo se na ně spoléhat.
Je pocit, který je v neurodivergetní komunitě velmi častý a velký pocit odporu s tím spojený. V tomto článku se podíváme odkud pramení a jak to ovlivňuje facilitaci.
Pocit být vnímán nebo viděn patří do oblasti psychiky, kde najdeme hypervigilitu, sociální úzkost a stres, které jsou spojené s faktem, že člověk patří do menšinové skupiny. Většina společnosti je "neurotypická" (alistická) neboli z biologického pohledu mozky většiny společnosti fungují podobně a ty mozky, které se ve funkci viditelně odlišují, můžeme nazvat neurodivergentní. A najednou nám vzniká menšina. Systémy společnosti vznikají na základě většiny - jejích chování, potřeb, představ a očekávání. A vše, co se vymyká společenské normě je registrováno okolím a nese s sebou riziko diskriminace a sociálních sankcí. Bavíme se především o odlišném projevu (tón hlasu, exprese, oční kontakt atd.) a odlišných potřebách (např. senzorických). Pokud je člověk členem marginalizované skupiny může docházet k nejen sociálním sankcím, ale i vynucené konformity.
Jedním z obranných mechanismů je sebeorientovaná pozornost (SFA). Je to moment, kdy jedinec vnímá nejen své okolí, ale i svůj vnitřní svět z pohledu pozorovatele. V praxi to může vypadat tak, že v momentě, kdy si myslíte, že na vás někdo kouká, jste si až hypervědomi svých pohybů, očního kontaktu, vnímáte svaly na obličeji apod. To způsobuje vysokou míru stresu, úzkosti (anticipační úzkost) a dysreguluje to celý nervový systém. To vede k rychlému přehlcení, tedy jedinec se nachází mimo okno tolerance.
Co pro nás z toho jako facilitátory vyplývá? Třeba to, že pro některé neurodivergetní klienty je lepší skupinový workshop než individuální sezení, protože tam se pozornost facilitátora (autority) dělí v rámci celé skupiny. Takové prostředí může být pro nervovou soustavu daného jedince lépe zvládnutelná, než když by se mu facilitátor věnoval osobně. I když je technika zrcadlení dechu (ať už pohybem nebo slovem), reflektivní naslouchání či popsání emocí klienta nahlas v mnohých případech přínosná, tak tady může vyvolat větší úzkost. Osobně bych doporučila být s klientem paralelně pokud to jde. Dávat si pozor, kam se při vedení kukáte a jak dlouho. A i se nebojím vysvětlit, proč zrovna teď koukám na dolní část žeber nebo kam se budu koukat při dalším kroku.
Samozřejmě je toto jen nepatrný kousek inklusivního prostoru. Věřím, že každý facilitátor, který má za cíl vytvářet bezpečný prostor si najde cestu, jak ho pro každého klienta/skupinu vytvořit.
Zdroje:
On the Social Dynamics of the "Visible Neurominority": Radulski, E. M. (2022). Conceptualising Autistic Masking, Camouflaging, and Neurotypical Privilege: Towards a Minority Group Model of Neurodiversity. Human Development. Read the study framework here.
On Self-Focused Attention and Bodily Hyper-Awareness: ResearchGate. (2021). Exploring the Cognitive Model of Social Anxiety in Autistic Young People—The Central Role of Bodily Symptoms. Access the research data here.
On professional Spaces and Anticipatory Vigilance: Herron, C. L. (2026). The credibility gap: Neurodivergence, invisible disability and queerness in psychological spaces. British Psychological Society (BPS). Read the professional commentary here.
Walker, N. (2021). Neurodiversity: Some basic terms and definitions. In Neuroqueer Heresies: Notes on the Neurodiversity Paradigm, Autistic Empowerment, and Postnormal Possibilities (pp. 11-20). Autonomous Press.